Hradoblog

Hrad Helfenburk S plnou nádrží a četnými vrásky na plechové tváři, červená škodovka šumavským podhůřím se valí. Přes paletu barev, do které říjnové sluníčko září, mocného hradu modravé obrysy zdraví nás zdáli. Posádka tříčlenná dělající čest všem českým archivům má za sebou už výletů a prohlídek pořádnou šňůrku. Nechává za sebou Plzeň, práci i pedagogické minimum, aby dosáhla vrcholu věže majestátního Helfenburku. Z ní rozhled do krajiny zažene všelijaký splín a vztek. A nadšením nám ruměnec do tváře pozvolna vzlíná. Rozhlédni se a představ si okolo ten dávný středověk. Stačí jen z krajiny si odmyslet chladící věže Temelína. A teď zas na chvíli vlezu do dějepisce a vypravěče kůže, když řeknu, že za věrné služby prokázané českému králi povolení panovníkovo získali bratři z rodu červenolisté růže, že u Bavorova vystavět hrad mohou, a to ne zrovna malý. Přes dvě století korouhev s růží na hradní bráně visí. Ve znamení tomto zažil hrad přestavby, smíry, úpadek i slávu. Nakonec prodal ho sl

Tvrz Tichá P řicházím před Vás, hradaři milí, s pýchou, s modelem, který v poslední době nadšeně tvořím,   s výstavní v malebné krajině usazenou tvrzí Tichou,  kam jeli jsme s kamarádem na svých duralových ořích.  Jako jí podobní kamenní strážci národní paměti zbudována byla snad již během třináctého věku. Však zmíněna jest prvně až ve velešínských pánů závěti,  aby pak připojena byla k panství mocných Rožmberků. Ve století patnáctém seděli na ní rozliční páni. Ti z Petrovic, z Radonic. Byl tady všelijaký ruch a šum. Právě Čáp z Radonic provedl nějaké opravy na ní. A po Bílé hoře pak připadla francouzským Buquoyům. Jak středověk s novověkem střídaly se u jejích dveří, zažila pevnůstka i s okolní vsí rozkvět i zmar. Po třech požárech, které tvrz přežila spíše jen stěží, přebudovali jí nakonec Buquoyové na panský pivovar. I z novějších časů se jeden příběh k tvrzi váže. Stal se v časech jednoho názoru a jediné strany. Odstřelena měla být příslušníky pohraniční stráže. Teď vša