Hradoblog

  V sobotním sychravu razí si auto svou cestu plzeňskou dálnicí. Za Mýtem přehradí mu cestu královského hvozdu vršky se vlnící. Od křivoklátských lesů přes Český kras až po vlhké a zelené Brdy, line se kraj kopců nesoucích na sobě místo koruny výstavné hrady. Cesta utekla nám vskutku rychle a nebyla zas až tak daleká. Cesta vedoucí z Plzně až k okraji Brd a k bráně hradu Valdeka. V tomto příspěvku však vyjádřím se jednoduše, snad až stroze a v další části zanechám veršů, které ustoupí prachobyčejné próze.  Historie hradu Valdek je poměrně starý hrad a založen byl snad již v polovině 13. století. Staviteli hradu jsou Zajícové z Valdeka, tj. potomci mocného rodu Buziců, kteří zdejší území mezi Brdy a Křivoklátskými lesy ovládali. Zajícové z Valdeka, z nichž se nejvíce proslavil asi Vilém, který se stal významnou figurou na české politické scéně po vymření Přemyslovců a v prvním desetiletí vlády Jana Lucemburského, hrad drželi až do roku 1344, kdy jej prodali Běškovcům z Běškovic. Za jeji

  Krátká historie hradu (a zbytek fotogalerie níže) Současný název hrad dostal až v samém závěru středověku, kdy se stávalo, že některé hrady pozbyly své vojenské využití a staly ze nich šlechtické rezidence bez většího strategického významu, tedy jakési "domy". Proto tedy Haus Murach. Hrad je však poprvé zmíněn už na počátku 12. století a jeho staviteli byli hrabata ze Sulzbachu. Ve 13. století se hrad stal společně s okolními pozemky sahajícími až k českým hranicím majetkem hrabat ze Ortenburgu. Ortenburkové sídlící na Murachu posléze začali používat přídomek "von Ortenburg-Murach". Od roku 1329 hrad vlastnili Wittelsbachové a v roce 1353 ho získal český král a císař Svaté říše římské Karel IV. Českým hranicím blízký hrad nebyl ušetřen válečných akcí husitů, kteří ho obléhali v letech 1428 a 1433. Za třicetileté války byl hrad včleněn do bavorského kurfiřství. Od 19. století hrad chátral a byl rovněž využíván místními obyvateli na stavební materiál. Záchrana a kon

V srpnovém žáru, kdy člověk dusivým horkem sotva dýchá, přemohla rozum dvou kluků jejich nezdolná cyklistická pýcha. Vždyť lepší je činit, než pak doma u počítače honit bycha, zvlášť když jedním z cílů výletních je tuze krásná tvrz Tichá. Ovšem o Tiché tahle kratičká básnička rozhodně není.  Přiveďme opět k životu naše časté o hradech snění.  Namysli mám stavbu jinou, která je při cestě další. Je jím hrad Louzek stojící na skále nad říčkou Malší. Zapomněním a erozí zbroušené zuby hradního zdiva, to dnes tu najdou po poznání a zážitcích hladoví turisté. Posaď se a poslouchej a třeba si otevři i plechovku piva. Slyš příběh tohoto místa, jehož počátky jsou velmi nejisté. Odhaduje se, že snad už ve třináctém století hrad stával, ale až z doby husitské pochází o něm první písemná zpráva. Za možného zakladatele považuje se jistý Jan z Maršovic, ale v letopisech o tomto tvrzení nenalezne badatel zhola nic. Jak znalec dějin tohoto kraje dovtípit se snadno může, byl i Louzek jedním z okvětních